Úvod do prvních krůčků k radostnějšímu životu

Hlavně v posledním roce jsem nemohla jinak, než zapisovat poznání, ke kterému jsem došla. Mám spoustu popsaných papírků i skoro hotových článků v počítači. Jeden bych měla vybrat jako první, ale nejde to. Položila jsem si tedy otázku. Co byste se určitě měli dozvědět? Přála bych si, abyste věděli tohle: Každý má nekonečnou svobodu. Tak nekonečnou, že dokonce má možnost zvolit si nesvobodu.

Jsme tady na Zemi, takže jsme se rozhodli, nebo jsme souhlasili s tím, že zakusíme hmotu. Jsme v určité hře. Otázka zní: Chceme si tuhle hru vychutnat, chceme se naučit ji ovládat, nebo z ní chceme utéct?

Hra se dá opustit jedině jejím pochopením a ovládnutím – výhrou. Když začneme nějakou hru hrát, není naším cílem opustit ji. Cílem je si ji zahrát, vychutnat ji, poznat lépe sama sebe, zažít nové věci.

Chtěli jsme se rozvíjet

Někteří tomu říkají expandovat nebo růst, jiní pokrok duše. Pokud pochopíme tenhle rozměr, pokud začneme chápat, že jsme ve hře a tahle hra je pro nás příležitostí, ne trestem, tak můžeme opustit pocity ublížení a touhu po útěku. Tím snížíme rozpor mezi tím, kde jsme a kde chceme být.

Získáme konečně svobodu tvořit a vychutnávat. Takhle nám svoboda přinese radost. Máme neomezené právo na radost a štěstí, radost a láska jsou naší podstatou.

To, že jsme chtěli poznat i opačné vibrace, abychom radost a štěstí lépe chápali, nemění nic na tom, že své rozhodnutí můžeme kdykoli změnit a hlavně, že nemusíme trpět! Trpěli jsme už dost. Je na čase uvědomit si svoji sílu a žít život podle vlastních představ.

To, co je podstatné, jsme my

Vůbec není podstatné, jestli někdo věří, že existují jakési dravčí bytosti, jakési světy s nízkou vibrací, které žijí z našeho utrpení. Na to není potřeba zaměřovat naši pozornost. Pokud existují, tak i jim prospěje, když o tuhle potravu přijdou a budou nuceni zvednout svoje vibrace.

Na čem se asi shodneme, je, že jsme to nakonec my sami, kdo nás drží v utrpení. Je to naše rozhodnutí. Ano, často je to podvědomé rozhodnutí. Jsme pod vlivem mnoha zážitků a programů, které od dětství formovali naši realitu.

Na druhou stranu ale pouštíme do svého života hodně utrpení v podstatě zcela vědomě (i když jsme do toho tak trochu dlouhodobě manipulováni). Nízké vibrace a škodliviny se do nás valí ze zpráv, moderních kriminálek i ze stravy.

Jsme to my, a jedině my, kdo to může začít měnit.

Pro někoho tato slova mohou být příliš silná káva. To je v pořádku. Já sama jsem ještě před pár lety nebyla pořádně schopná připustit některé informace, o kterých teď vím, že jsou pravda. Věci přicházejí tak, jak jsme připraveni. Když teď připraveni nejste, mohou se vrátit, až připraveni budete. Navíc, nikdo z nás nemá stejnou cestu jako někdo druhý. Nikdo nemá žít úplně identicky jako ten druhý.

Každý jsme originál a máme dělat vlastní rozhodnutí. Petr může chtít ve svém životě zakusit jiné věci, než Pavel. Může třeba chtít žít jen a jen v materiálním světě. Je to cesta, kterou zrovna on teď potřebuje.

Proto bychom neměli druhé hodnotit. Každý vidíme svět ze svého úhlu pohledu, ze své úrovně poznání, přes svoje filtry. Tohle uvědomění samotné může stačit na to, abychom si přestali brát chování druhých vůči nám osobně, soudili je nebo se jim snažili vnutit svůj úhel pohledu.

Když se zaměříme na sebe, když si vybereme radost a štěstí, můžeme začít měnit sebe i svět bez neustálé námahy. Perfektním barometrem jsou naše emoce a pocity.

Základní krok a jeho dvě roviny

Pocity jsou s námi neustále, ať si je uvědomujeme, nebo ne. Základním krokem k lepšímu životu tak může být uvědomovat si, jak se cítíme. Pozorovat, jak se cítíme. A teď tu jsou dvě roviny, dva úhly pohledu. Tento fakt bývá klasicky zdrojem různých protimluvů a nepochopení. Pokusím se proto popsat obě.

V první rovině se rozhodneme cítit se dobře. To je přirozená touha. Dokonce i lidé, kteří dělají špatné věci, je dělají proto, aby se cítili „dobře“. V podstatě v tu chvíli nemají k dispozici jiný nástroj, jak se cítit dobře. Jenže jim to funguje vždycky jen na chvíli. Proto je fajn nacházet, rozšiřovat své vědomí. Otevírají se nám pak další možnosti.

Ale zpět k první rovině. Všímáme si svých myšlenek a zaměřujeme se na ty radostné. Když se přistihneme u jiných, vědomě je změníme. Třeba tak, že si v mysli vyvoláme obraz, ve kterém prožíváme opačnou (příjemnou) emoci. Tím přeladíme vibraci.

Představme si, že jsme se rozhodli pro radost, lásku a svobodu. Tam, kde se cítíme opačně, poslechneme svůj barometr a nepůjdeme tam, protože bychom šli proti sobě. Začneme více dělat to, co nám dělá radost a postupně se zbavujeme toho, co nám způsobuje utrpení.

Dovolíme si jít až ke kořenům svých pocitů (viz níže druhá rovina), pochopíme je a začneme se osvobozovat od nefunkčních zvyků. Začneme tedy rozumět sami sobě a tomu, proč jsme dříve jednali tak, jak jsme jednali. Máme se víc rádi. Logicky teď chápeme také jednání druhých a můžeme cítit lásku i k nim. Naše vibrace se zvedají, inspirujeme druhé a žijeme ve šťastnějším světě 🙂

Nedílnou součástí první roviny je druhá rovina. Druhá rovina znamená, že si skutečně dovolíme cítit se tak, jak se cítíme, i pokud by se jednalo o nepříjemný pocit. Dovolíme si pustit kontrolu.

Může se to zdát být v rozporu s tím, žít takový život, jaký chceme. Ale není to v rozporu. Je v tom další svoboda. Když něčemu uvnitř nás neustále vzdorujeme, odporujeme a utíkáme před tím, tak je nám to nepřetržitě v patách. Stále silněji se to na sebe snaží upozornit.

Je to pořád s námi jako náš vlastní stín. Stín je naší součástí, i když to nejsme my. Přesto ho můžeme přijmout jako součást sebe, protože v tomto světě je naší součástí. Nemůže nám ublížit. Vlastně tu je, aby nám pomohl.

Stín zmizí buď ve tmě, nebo když se na něj podíváme v jiném světle, z jiného úhlu. Mnozí lidé volí první možnost (nevycházet na světlo). Často se snaží odpojit od svých emocí. Jenže ve tmě stín vlastně nezmizel, jen není vidět. A život ve tmě není tak barevný a zábavný, jako je život na světle.

Zajímavé je, že i z hlediska fyziky, čím dále od nás je zdroj světla, tím menší se nám zdá a tím ostřejší vytváří stíny.

Takže když se zase vrátíme k emocím, vytáhnout svoje stíny na světlo je léčivé. Pokud si dovolíme procítit je a dovolíme jim být přesně takové, jaké jsou, i když nám nepřipadají v pořádku, tak je konečně přestaneme odhánět. To nám umožní přijmout je a začlenit do svého poznání.

Jako celistvější bytost pak dále rozvíjíme první rovinu. Vybíráme si takové myšlenky a takové akce, ve kterých se cítíme dobře a tím zvyšujeme i svoje vibrace. To je fajn, protože stejnorodé přitahuje stejnorodé.

Ptáte se, kdy je lepší rovnou přeladit na radostné myšlenky, a kdy se raději ponořit do těch nepříjemných? Tady důvěřujte svému vnitřnímu pocitu. Dobrá zpráva je, že pokud budete ignorovat emoci, která má pro vás důležitou zprávu, objeví se znovu a znovu. Takže se nebojte, nic neprošvihnete.

Emoce a pocity nám neustále dávají zprávu, zda jsme v souladu sami se sebou (s touhou duše) nebo ne. Pokud ne, můžeme zjistit proč a změnit to. Proto důvěřujte svým emocím 🙂

Výše jsem napsala, že nikdo nemá absolutně identickou cestu, jako ten druhý. To je pravda, člověk by měl rozvinout svoji individualitu. Nemusí být ale na všechno sám, můžeme mít podobné cesty, nebo naše cesty mohou mít společné úseky.

Je samozřejmě těžší něco skutečně změnit, než jen vědět, že to mohu změnit. Doufám, že tento web nám pomůže nacházet cesty ke štěstí a svobodě.

Při psaní tohoto článku jsem si ujasnila, že bych pro vás v budoucnu mj. ráda přichystala:

• sérii článků na téma: Mýty o duchovnu, aneb co nám brání být šťastní,
• a později e-book na téma: Co byste měli vědět o svých emocích, ale nevíte.

Napište mi, jestli je to pro vás zajímavé – zatím se nikdo nevyjádřil 🙂

S touhou pomáhat vám nacházet

Dani

PS:  Pokud  chcete  zůstat  v  kontaktu,  podívejte  se  na  možnost  stažení e-booků zdarma.

A ještě jedna elektronická knížečka zdarma: Sebepřijetí na dosah.

PS2: Jak se nerozčilovat a zastavit vztek na blízkého člověka? Zkuste kotvu vděčnosti >>